-3.jpg)
Přírodní zahrady začaly být zakládány jako reakce na průmyslovou devastaci krajiny. Zatímco permakultura klade důraz na udržitelnost a užitkovost, přírodní zahrada je samostatným ekosystém s minimem zásahů bez požadavků na produkci. Oba přístupy jsou si však velmi blízké a vyžadují trpělivé pozorování, respektování místních ekologických principů, pěstování původních druhů a podporu co největší rozmanitosti. Hospodaření v souladu s přírodou může vést k získání plakety Přírodní zahrada. Ta je veřejným přihlášením se k ochraně přírody a veřejným závazkem k základním kritériím přírodních zahrad.
1. Zahrada bez rašeliny
Ačkoliv je rašelina přírodní materiál, v přírodních zahradách ji nepoužíváme. Rašeliniště je neobnovitelný přírodní zdroj, který je domovem řady chráněných rostlin a živočichů. Těžbou dochází k vysoušení a tím i určité devastaci krajiny podobně jako při těžbě uhlí.
Místo borůvek tak raději sáhneme třeba po zimolezu nebo po muchovníku. Pokud chceme pěstovat rostliny co chtějí kyselou půdu, použijeme štěpku z jehličnanů, kávovou sedlinu, uleželé ořešákové listí.
2. Zahrada bez pesticidů
Pesticidy narušují přirozenou rovnováhu. Téměř každý škůdce má svého predátora, který se objeví chvíli po nežádoucích návštěvnících. Pokud ale sáhneme po chemii, tak spolu se škůdci hubíme i naše pomocníky a tím podporujeme přemnožení škůdců.
Místo chemie raději
- pěstujeme odolné a původní odrůdy
- pečujeme o půdu a podporujeme odolnost rostlin
- podporujeme pomocníky
- používáme odvary a jíchy z plevelů (přeslička, bršlice, kopřiva, vratič aj.)
- když je nejhůř sáhneme po přípravcích pro ekologické zemědělství - rostlinolékařský portál
3. Zahrada bez umělých hnojiv
Umělá hnojiva narušují mykorhizní vazby v půdě mezi houbami, mikroogranismy a rostlinami. Jakmile se tyto symbiotické vazby poruší použitím umělých hnojiv, houby a mikroorganismy umírají. Rostliny, které využívají uměle dodaná hnojiva totiž lépe rostou, ale nespolupracují s půdními mikroorganismy a ty hynou. Téměř mrtvá hlína je pak hutná, nevsakuje vodu a ztrácí úrodnost, která se později nedá zvednout už ani umělými hnojivy.
Místo chemie raději požijeme
- kompost - pro rychlé kompostování dodržujeme poměr uhlíkatých (seno, sláma, štěpka, větvičky) a dusíkatých (slepičince, čerstvě posekaná tráva, bioodpad) částí v poměru 25-30:1 + kompost by měl být vlhký, provzdušňovaný a v polostínu
- jíchy (kopřiva, kostival)
- mulčování (posekaná tráva, sláma, štěpka) - pomáhá zlepšovat půdu, zadržovat vláhu, snižuje množství jednoletých plevelů
- zelené hnojení (svazenka, obilí, bob, peluška, špenát, polníček, řepka, měsíček aj.)
- vápnění, minerální prach
- hnůj (koňský, kravský)