-3.jpg)
Přírodní zahrady začaly být zakládány v minulém století jako reakce na průmyslovou devastaci krajiny. Zatímco permakultura klade důraz na udržitelnost a užitkovost, přírodní zahrada je samostatným ekosystém s minimem zásahů bez požadavků na produkci. Oba přístupy jsou si velmi blízké a vyžadují trpělivé pozorování, respektování místních ekologických principů, pěstování původních druhů a podporu co největší rozmanitosti. Hospodaření v souladu s přírodou může vést k získání plakety Přírodní zahrada. Ta je veřejným přihlášením se k ochraně přírody a závazkem k dodržování základních kritérií přírodních zahrad.
1. Zahrada bez rašeliny
Ačkoliv je rašelina přírodní materiál, v přírodních zahradách ji nepoužíváme. Rašeliniště je neobnovitelný přírodní zdroj, který je domovem řady chráněných rostlin a živočichů. Těžbou dochází k vysoušení a tím i určité devastaci krajiny podobně jako při těžbě uhlí.
Místo borůvek tak raději sáhneme třeba po zimolezu nebo po muchovníku. Pokud chceme i tak pěstovat rostliny s požadavky na kyselou půdu, změříme si pH naší půdy a pro dokyselení použijeme štěpku z jehličnanů, kávovou sedlinu, uleželé ořešákové listí.
2. Zahrada bez pesticidů
Pesticidy narušují přirozenou rovnováhu. Téměř každý škůdce má svého predátora, který se objeví chvíli po nežádoucích návštěvnících. Pokud ale sáhneme po chemii, tak spolu se škůdci hubíme i naše pomocníky a tím podporujeme přemnožení škůdců.
Místo chemie raději
- pěstujeme odolné a původní odrůdy
- pečujeme o půdu a podporujeme odolnost rostlin
- podporujeme pomocníky
- používáme odvary a jíchy z plevelů (přeslička, bršlice, kopřiva, vratič aj.)
- když je nejhůř sáhneme po přípravcích pro ekologické zemědělství
3. Zahrada bez umělých hnojiv
Umělá hnojiva narušují mykorhizní vazby v půdě mezi houbami, mikroogranismy a rostlinami. Jakmile se tyto symbiotické vazby poruší použitím umělých hnojiv, houby a mikroorganismy umírají. Rostliny, které využívají uměle dodaná hnojiva totiž lépe rostou, ale nespolupracují s půdními mikroorganismy a ty hynou. Téměř mrtvá hlína je pak hutná, nevsakuje vodu a ztrácí úrodnost, která se později nedá zvednout už ani umělými hnojivy.
Místo chemie raději požijeme
- kompost – pro rychlé kompostování dodržujeme poměr uhlíkatých (seno, sláma, štěpka, větvičky) a dusíkatých (slepičince, čerstvě posekaná tráva, bioodpad) částí v poměru 25-30:1
- jíchy (kopřiva, kostival)
- mulčování (posekaná tráva, sláma, štěpka)
- zelené hnojení (svazenka, obilí, bob, peluška, špenát, polníček, řepka, měsíček aj.)
- střídání plodin
- vápnění, minerální prach
- hnůj (koňský, kravský)
Jak na přírodní hnojení se dozvíte také v naší poradně.